Korsika 2017

v termínu so 29.4. – po 8.5. 2017 a týmu Pavel, Slávek a já
Trasa je zpracována na Google Maps 

Na Korsice bylo krásně. Po horách jsme projížděli po uzoučkých cestách skrze zapomenuté vesnice. Za všechny na mne nejvíce zapůsobila Saliceto nad městem Ponte Leccia. Překonali jsme bezpočet sedel, kde to nejvyšší, Col de Sorba, nás vyneslo do 1.311m.n.m. Na cestování v horách je úžasné, že je všude k dispozici pramenitá voda. Spolehlivě v každé vesnici, ale i mimo ně, narazíte na kašnu. Pravda, někdy je napojena na vodovod ale i tak voda chutnala znamenitě.

Z hor nás mnohakilometrové sjezdy snášely do údolí a odkrývaly překrásná panoramata. A na jejich konci nás čekaly rozkvetlé louky s tisíci vůněmi (to mám z průvodce) a stády krav s tupým výrazem.

A „playa de Cupabia“ na jihozápadním pobřeží by určitě snesla srovnání s plážemi Karibiku (kdybych nějaké srovnání mohl mít). Na té pláži jsme měli výsadu být od podvečera do následujícího poledne úplně sami. Takže stoprocentní romantika čtyřprocentních cestovatelů. Ještě poděkování Slávkovi za prvotní zasvěcení do cviků Osmi brokátů.

Snažili jsme se dodržovat pitný režim: ráno latté nebo cappuccino, v poledne pastis, odpoledne expresso a k večeři víno. Objednávkou pastisu v poledním vedru jsme evidentně potěšili několik starých korsických hospodských. A co se týče vína, nikdy jsme nebyli zklamáni. Možná že 3l krabičák by si trochu kritiky zasloužil ale zase vše vynahradil množstvím.

Cestou jsme spali pod širákem. Pavel nám vždy našel to nejkrásnější místo k nocování (samozřejmě, že tato věta zní divně, ale během cesty jsme ji se Slávkem museli zopakovat tolikrát, že jsem ji musel i zapsat). Na mapě jsou ta místa označena modrými piktogramy. Ačkoli jsme byli varováni, že takto bivakovat je zakázáno, v čase našeho putování kempy teprve zahajovaly přípravu na sezónu. Takže bychom měli výmluvu, kdyby byly nějaké námitky. Ale žádné nebyly.

Já jsem skoro celou cestu odšlapal se skřípajícím středem. V Ajaccio jsem navštívil cyklo servis ale neměli náhradní díly. Takže mi vrzání vydrželo do konce cesty. Slávek měl trochu starost s bezdušovými pneumatikami a díky tomu se seznámil s několika místními obyvateli a povozil v dodávce. Ale nejkurióznějsí závadu si přivodil v L’Ile-Rousse, kde mu větrný poryv shodil kolo na zem a posléze zjistil, že karbonová řiditka jsou na dva kusy. Pavlovo kolo cestu absolvovalo bez jediné závady.

Celkem jsme ujeli asi 650km. Korsičané byli příjemní a pohodoví. A nic pro ně nebyl problém. Cestování po Korsice byl velký zážitek. A posadil naši cestovatelskou laťku hodně vysoko.

Kompletní fotogalerie je k dispozici na Zonerama

2 Komentářů

  1. Slávek

    Krásná prezentace Roberte.
    Díky

    1. Robert Jiránek

      Děkuji. Udělal jsem tě, Slávku, tváří naší expedice.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *