Navštěva bosenská metropole Sarajeva s bicyklem.
Nepodařilo se mi najít žádný vlakový spoj, který by nás spolehlivě dopravil s bicyklem do Sarajevo. A ani žádný jiný prostředek hromadné dopravy. Tedy nezbývá, než jet vozem.
Podle Google je to do Sarajevo 1000km přes Bratislavu, Budapešť, Osiek a Doboj. Tedy odhadem 12-14 hod.
Den nula: doporučoval bych jet přes noc a za tmy přejet ještě Maďarsko (650km a cca 7h do Mohács). Průjezd Chorvatskem a dál je už trochu exotika a tu bych si nechal na denní světlo.
Den první: přijedeme v poledne a odpoledne si můžeme udělat seznamovací jizdu po Sararajevu. V mapách jsem ji označil jako „pramen řeky Bosny“ – k prameni řeky Bosny a a zpět
Druhý den: navrhuji kochat se Sarajevem jako charismatickým městem často přezdívaným „evropský Jeruzalém“. Četl jsem knížku „Tak nám zabili Ferdinanda“ od Martina Ježka a Pavla Trojana. Vypráví o atentátu na Františka Ferdinanda d’Este a obsahuje zajímavé autentické výpovědi. Také je zajímavý sarajevský otisk českých architektů, zejména Karla Paříka (Šumné stopy na CT2 – 1. díl a druhý díl).
Den třetí: V něm plánuji výjezd na vrch Košuta (1907 m.n.m a cca 30km), sjezd od obce Pale (36km) a návrat do Sarajeva po již neexistující Bosenská východní dráhy (22km). Dramatické převýšení (1100m) na vrch Košuta jsem se snažil zmírnit tím, že do jednoho z míst pořádání ZOH v roce 1984, vyjedeme lanovkou. Pokud bychom si to chtěli vše nastoupat už od řeky Bosny, připočtěte si dalších 600 výškových metrů a . Budiž úlevou, že pojedme nalehko.
Bosenská východní dráha – na Wikipedii
Čtvrtý den: Chtěl jsem ji jej ještě ponechat na Sarajevo. Připadně na cyklistiku v okolí. Ale nevím, to se domluvíme.
Pátý a šestý den: opustíme ráno ubytování, bezpečně odstavíme vozidlo. A s bikepackingovým vybavenim se vydáme bosensko-hercegovským vnitrozemím do Mostaru. Tento úsek měří 150km a cestu plánuji na dva dny: do Lukomiru a z Lukomiru do Mostaru.
Lukomir: ležící ve výšce 1495 metrů nad mořem je nejvýše položená a nejodlehlejší vesnice v Bosně. Domy jsou kamenné a stojí zde mešita. Trvale tu žije 13 obyvatel. Místní žijí z turistiky a ženy pletou a tkají výrobky z ovčí vlny.
I když Mostar bude asi hodně turistické místo, přijde mi jako zájímavý cíl. Zůstal bych tu přes noc. Nemusíme spát nutně v centru, mužeme si najít neco zajímavého v okolí nebo klidně přespat ve spacáku.
Sedmý den: je čas návratu zpět do Sarajeva. K této cestě bych využil vlak. Udolí řeky Neretvy a železniční trať protkaná spoustou tunelů se k tomu nabízí. Vlakem nemusíme dojet až do cíle a opět se můžeme kousek svézt po vlastní ose.
- Update 2023-08-09: podle vseho si do soupravy Talgo, která jezdí mezi Sarajevem a Mostarem, nelze vzít bicykly.
Večer předpokladám odjezd zpět domů.
Osmý den: návrat do Hradce odpoledne nebo k večeru (tedy celkem je to 9 dni včetně večerního odjezdu).
Železnice v Bosně a Hrcegovině:
Cestopisy: